Jak se změnilo SSHR od roku 2014
Před rokem 2014 byla Správa státních hmotných rezerv uzavřená organizace, která nekomunikovala ani s novináři a všechno tajila. Důsledkem bylo, že bez veřejné kontroly nefungovaly ani vnitřní procesy. V některých případech nebylo možné dohledat, kdo co schválil, smlouvy se často uzavíraly na dobu neurčitou a někdy v nich chybělo dokonce i datum účinnosti. A nejhorší bylo, že samotná kontrola dodaných zásob probíhala jen namátkově.
Po mém nástupu v únoru 2014 jsem nastavil transparentní prostředí. Spisy se tzv. vážou a u každého je dohledatelné, kdo to navrhl, kdo to zpracoval a kdo to schválil. Několikanásobná kontrola brání také tomu, aby smlouva s dodavatelem nouzových zásob byla neúplná.
Zároveň jsem zavedl, že se smlouvy na ochraňování zásob podepisují s vítězi zakázek jen na 3 až 4 roky. Pak se opět přesoutěží a přímo na trhu se ověří, jestli je ta cena pro stát stále výhodná.
Rozdělení mnoha tunových objemů na menší umožnilo vypisovat menší zakázky. Díky tomu se podařilo rozšířit počet firem, které dnes ochraňují nouzové zásoby potravin. Právě u nich byla Správa v minulosti kritizována, že je čerstvé draze nakoupí a před expirací je zas levně prodá. Proto jsem to změnil. Nouzové zásoby potravin dnes obměňuji přímo firmy, které je skladují. Poplatek, za který to dělají, se soutěží jako součást zakázky. Kdo nabídne nejnižší cenu za dodání, skladování a obměnu zásob, ten zakázku vyhraje. To je podle mne férový přístup a také nejlevnější řešení pro stát.
Hned po mém nástupu v roce 2014 jsem také vyvolal jednání s holdingem Agrofert, jehož firmy ochraňují především zásoby obilí. Smlouvu, která byla podle mého názoru pro stát nevýhodná, se podařilo narovnat a podepsat dodatek. Také jsem zarazil tzv. rotaci obilí. Dnes už není možné, aby někdo v rámci obměny zásob vzal před sklizni ze skladu státní obilí, dráze ho prodal, po sklizni levně nakoupil nové a zas ho státu vrátil. (Dnes probíhá obměně v řádu jednotek dnů a není tedy možné spekulovat s cenou na trhu.)
Samostatnou kapitolou byla kauza Viktoriagruppe. V roce 2010 nechal stát uskladnit část zásob nafty v Německu. Když jsem nastoupil na Správu, nechal jsem tyto zásoby podrobně zkontrolovat. A zjistili jsme, že tam chybí asi šest vlaků nafty. Škoda za 200 mil. korun. Pak to šlo rychle. Viktoriagruppe na sebe vyhlásila insolvenci. Do toho byly ve skladu poničené koleje a nebylo možné naftu ihned odvézt. Nakonec pak insolvenční správce odvoz umožnil, ale dodnes se soudí o to, že nafta patří firmě Viktoriagruppe. Přitom máme faktury, že stát za naftu zaplatil. Zároveň probíhá soud se zástupci společnosti Viktoriagruppe, kteří způsobili státu stamilionovou škodu. Dnes už není naštěstí možné skladovat nouzové zásoby státu v zahraničí.
Vedle toho byla další zděděná kauza rychlá záležitost. Společnost Lukoil Czech Republic neplnila smlouvu a nedodala letecké palivo do nouzových zásob. Podal jsem tedy na ni žalobu. Soud poměrně rychle rozhodl o náhradě škody a firma ji musela zaplatit.
Naproti tomu stále ještě běží soud se zástupci několika firem, které zase fiktivně obměňovaly v rezervách letecké palivo a nechaly si za to platit. To byla další zděděné kauza, na kterou jsme přišli díky zavedení přísnější kontroly.
Dnes by to už nebylo možné, kontrola je mnohem podrobnější.
Jsem rád, že i závěrečná zpráva NKÚ potvrdila, že dnes už SSHR eviduje nouzové zásoby pečlivě a nakupuje je hospodárně.
Od roku 2014 jsme se také zapojili do několika velkých akcí. Vedle převozu stovek tun nafty z Německa, což byla největší logistická operace Správy v její historii, se jednalo o pomoc, když v roce 2019 nefungoval ropovod Družba. Do České republiky tehdy celý měsíc nepřitekl ani litr ropy. Díky tomu, že jsme uvolnili nouzové zásoby ropy, tak řidiči ani průmysl nic nepoznali.
Největší nasazení si ale vyžádala pandemie Covidu-19. Během první vlny jsme skladovali a rozváželi ochranné pomůcky pro 16 fakultních nemocnic.
Před druhou vlnou v létě 2020 jsme dostali od vlády úkol nakoupit zásoby ochranných pomůcek na dva měsíce. Vypsali jsme tedy soutěže. Většinu zásob pro první měsíc dodali čeští výrobci. Zásoby pro druhý měsíc nám pak převedla ministerstva ze svých přebytků. Nejvíc dodalo Ministerstvo vnitra a Ministerstvo zdravotnictví.
Během druhé a třetí vlny jsme zas nakoupili moderní lůžka, plicní ventilátory a přístroje na podporu dýchání(HFNO). Díky nim si nemocnice po celé republice mohly nafouknout svou kapacitu a postarat se o více pacientů. Dodnes mají z českých rezerv zapůjčeno zhruba 1 tisíc lůžek a 2 tisíce přístrojů.
Pomáhali jsme také při návratu děti do škol. Díky zavedení dynamického nákupního systému máme u každého druhu ochranných pomůcek zaregistrované možné dodavatele. Třeba u antigenních testů je to 44 firem. Tento systém nám umožňuje testy rychle vysoutěžit a dodat je do škol. Při každém nákupu se zatím podařilo stlačit cenu ještě níž, než u předešlé soutěže. Také zpráva NKÚ konstatovala hospodárnost u těchto nákupu.
Opět se vrátím na začátek. Nic z toho by nebylo možné bez nastavení transparentního prostředí a vypořádání se s minulostí. Jen díky tomu má dnes Správa státních hmotných rezerv pověst organizace, která umí pro stát rychle a levně nakupovat zásoby, které jsou nutné pro zvládnutí krize s Covidem-19.
Ing. Pavel Švagr, CSc. zastává post předsedy Správy státních hmotných rezerv od 12. února 2014, kdy byl do této funkce jmenován Vládou ČR.
Od svého nástupu podniká kroky k tomu, aby se Správa otevřela veřejnosti a médiím. Nastartoval proces, který by měl zvýšit transparentnost hospodaření této instituce.
Pavel Švagr vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde poté působil jako odborný asistent. V roce 1989 na základě disertační práce získal titul CSc. Od roku 1990 do roku 2000 působil na Katedře drobného podnikání a Katedře managementu VŠE v Praze, zároveň v letech 1998 – 2000 pracoval jako poradce ministra pro místní rozvoj. V roce 2000 stál u zrodu Státního fondu dopravní infrastruktury a do roku 2007 byl jeho ředitelem. V červenci 2008 se stal náměstkem generálního ředitele pro ekonomiku na Správě železniční dopravní cesty. V říjnu 2008 nastoupil na České dráhy jako poradce ekonomického náměstka. Představenstvo ČD ho poté v květnu 2009 jmenovalo do funkce náměstka generálního ředitele pro personální záležitosti. V této funkci působil až do srpna 2013. Krátce také působil jako člen představenstva ČD.
Pavel Švagr je dopravní expert, který se dlouhodobě zaměřuje zejména na oblast financování a managementu dopravní infrastruktury a jejího dalšího rozvoje a to v oblasti silniční, železniční i vodní infrastruktury. Spolupracuje s několika vysokými školami, věnuje se také přednáškám a podílí se na přípravě publikací.